Chovatelská stanice mainské mývalí kočky

Jedna z nejstarších a největších domácích koček – Maine Coon. Existuje mnoho legend o vzniku tohoto plemene, jedno je však jisté – vše začalo v Severní Americe.

Podle jedné teorie jsou tyto kočky výsledkem křížení tamních divokých koček s angorskou nebo perskou kočkou, které dovezl na lodích kapitán Coon. Podle jiné byly mainské mývalí kočky vyšlechtěny z norské lesní kočky. Nejstarší legenda říká, že se kočky domácí ve státě Maine křížily s mývaly severními (ang. Racoon, lidově coon). Odtud měl být odvozen název plemene. Dnes je známo, že z biologického hlediska tento genetický přenos není a nikdy možný nebyl.

Vzhled mainské mývalí kočky

Maine Coon je velmi velká, robustní kočka. Její huňatý kožíšek zvyšuje dojem impozantního vzhledu. Tělesná hmotnost dospělého samce se může pohybovat v rozmezí od 4,8 kg do 11 kg, samičky mívají hmotnost 3,5 – 8 kg . Délka těla i s ocasem dosahuje 1 metru.

Hlavu mají středně velkou, širokou a hranatou. Společně s velikýma, vzpřímenýma ušima, zakončenýma rysími štětičkami tvoří veliký, avšak harmonický celek se statným tělem. Oči těchto koček jsou šikmo postavené, oválné, v zelené, zlaté nebo měděné barvě. Mainky mají velice dlouhé hmatové vibrisy, jedny z nejdelších mezi domácími kočkami – rekordman měl vousky v délce 16,5 cm! Čenich mainské kočky by měl zřetelně vystupovat, je velmi výrazný a tváře s hmatovými vousky jsou nápadné, velké a vypouklé. Zajímavé je, že na čele se mnohdy zřetelně rýsuje písmeno M. Hrudník je široký, trup svalnatý a mohutný. Nohy jsou středně dlouhé, svalnaté, zakončené velkými, kulatými tlapkami, mezi prsty a polštářky silně osrstěné. Ocas je dlouhý a velmi huňatý.

Osrstění mainek je husté, srst je hedvábná a volně splývavá. Na krčních partiích, břiše a stehnech je delší, na krku tvoří tzv. límec. Felinologické organizace uznávají u tohoto plemene všechny rozpoznatelné barvy srsti, nejoblíbenější je hnědá typu tabby.

Robustní stavba těla pomáhala tomuto plemeni přežít v drsných klimatických podmínkách. Široké tlapky poskytovaly dostatečnou oporu, díky níž se kočky snadněji pohybovaly ve sněhu. Huňatý ocas připomínající vějíř, pomáhal udržovat rovnováhu a za studených nocí chránil a zahříval tělo kočky.

Péče o mainskou mývalí kočku

Srst mainské mývalí kočky se skládá z husté, jemné podsady a výraznější, splývavé vrchní vrstvy . Díky této struktuře je srst náchylná k zacuchávání a vyžaduje pravidelné česání, přibližně jednou týdně. Proto je dobré zvykat kočku na péči o srst od útlého věku a po každém česání odměnit chlupáče pamlskem nebo mazlením. Při česání se nejlépe osvědčí kovový hřeben s dlouhými a hustě osázenými hroty. Tento typ umožňuje proniknout až k násadě chlupů a jejich důkladné rozčesání po celé délce, nejen po povrchu. V obdobích zvýšeného línání se doporučuje použit trimmer nebo hrablo k vyčesání přebytečné podsady a odumřelých chlupů. Samotné česání by mělo probíhat v příjemné atmosféře, tak, aby nebylo pro zvíře bolestivé a stresující. Zvláštní péči je třeba věnovat místům v podpaží, ve slabinách, na tzv. „kalhotkách“ na zadních nohách a za ušima , tedy tam, kde se srst nejvíce zacuchává. Více času je potřeba věnovat česání ocasu – v těchto místech roste srst pomaleji a každé vytržení chomáče chlupů nebo poškození může na dlouhou dobu zanechat lysé místo nebo prořídlou srst.

Srst mainských koček je voděodolná, proto je jejich koupání vcelku problematické. Koupání by mělo být prováděno pouze na doporučení veterinárního lékaře nebo v případě, že je zvíře silně znečištěno látkou, kterou by nemělo olizovat a konzumovat. V ostatních případech se koupání nedoporučuje. V případě nutnosti lze použit suchý šampon, jeho použití je mnohem méně stresující, jak pro kočku, tak pro jejího majitele.

Dlouhá a hustá srst může být příčinou častějšího vzniku pilobezoárů, čili nestrávených smotků z chlupů, které se vytvářejí během každodenního čištění kožíšku jazykem a následného polykání srsti. Pokud kočka dostává správné krmivo a její trávicí soustava dobře funguje, pak si zvíře lépe poradí s vylučováním pilobezoárů. Proto je u mainských koček s polodlouhou srstí tak důležité dbát na správnou výživu – masité, mokré krmivo, doplněné droby a živočišným tukem rozhodně posílí funkci trávicího traktu a optimalizuje vylučování chomáčů chlupů.

Vyvážená strava pomůže také snadněji udržet správnou tělesnou hmotnost kočky. Každé kilo navíc nadměrně zatěžuje kosti a kluby, proto bychom neměli dovolit, aby náš miláček začal nekontrolovaně přibírat na váze.

Pokud uvažujete o pořízení mainské mývalí kočky, měli byste vzít v úvahu náklady na její chov. Nelze popřít, že Maine Coon jako jedno z největších kočičích plemen, hodně jí. Krmení by mělo být kvalitní, masité – umožní rychlejší zasycení, denní dávky budou určitě vyšší, než u menších plemen. Dále je třeba pamatovat na pravidelná preventivní vyšetření srdce. Rozhodnete-li se pro mainskou kočku, musíte pro ni zajistit vhodné místo ke škrábání. Škrabadlo pro mainskou mývalí kočku by mělo být pevné, vysoké a stabilní. Kočka by měla mít dostatek místa při protahování a škrábání, takže výška sloupků by měla dosahovat minimálně 1,5 m.

Zdraví mainských mývalích koček

Při koupi kotěte bychom se měli zajímat o genetické zatížení nemocí u rodičů, příslušné údaje a informace nám zajistí pouze legální chovy. Tyto informace a vědomý přístup minimalizují výběr kotěte s genetickou predispozicí k nemocem a také riziko pozdějšího výskytu těchto onemocnění.

Mainky jsou s ohledem na svou velikost náchylné k dysplazii kyčelních kloubů. Mohou mít také genetické predispozice k HCM – hypertrofické kardiomyopatii. Jedná se o vážnou srdeční vadu, která může postihnout stejně tak mladé kočky jako starší jedince. Bohužel se poměrně často vyskytuje u mainských mývalích koček, proto jsou tak nezbytná vyšetření srdce. První vyšetření by mělo být provedeno kotěti co nejdříve a po ukončení prvního roku života kočky by měla být vyšetření prováděna jednou ročně. Plemeno má mimo jiné sklon k polycystické chorobě ledvin (PKD) , konkrétní léčba tohoto onemocnění neexistuje. Jedná se o závažné a zrádné onemocnění, protože se dlouho vyvíjí bez příznaků, může se projevit až selháním ledvin. Dalším onemocněním, pro které má toto plemeno predispozice, je juvenilní forma zánětu dásní . Toto onemocnění je velmi nepříjemné, neléčené může přecházet do své chronické podoby a doprovázet kočku i v dospělosti.

Průměrná délka života mainské kočky se pohybuje mezi 14 až 18 lety. Mimo genetické vady, ke kterým mají predispozice, se tyto kočky vyznačují celkem dobrou přirozenou obranyschopností organismu a pokud jim zajistíme vhodnou péči, udrží si dobré zdraví. Jejich zdravotní stav do značné míry závisí na původu – kvalitě chovu, ve kterém se narodily. Cena mainské mývalí kočky začíná přibližně na 15 000,- Kč a mimo jiné závisí na výstavní úspěšnosti předků, krevní linii, a také na potenciálu kotěte. Kočku pořizujte u prověřeného chovatele a před nákupem chovatelskou stanici osobně navštivte.

Povaha mainské mývalí kočky

Tyto mohutné kočky mají andělskou duši, proto se jim také říká něžní obři. Jsou tolerantní a přátelské, snadno přilnou ke svým pečovatelům. Milují společnost a návštěvy, výborně se proto hodí do domácnosti s dětmi a psy, kočkami nebo jinými zvířaty. Nevadí jim přílišný hluk ani obvyklý ruch v domácnosti, ale jsou rády středem pozornosti. Mají sklon k podřizování si ostatních, proto je nutná důslednost ve výchově již od raného věku .

Mainky si nelibují ve výškách, nejsou ani přehnaně čilé. Nepohrdnou však možností šplhání po stromě, škrabadle nebo prolézačce zavěšené na zdi, rozhodně však dávají přednost hře a běhání na zemi. Svou „psí“ povahu dávají najevo upřednostňovaným druhem zábavy – chůze na vodítku nebo aportování během vycházek je tou nejoblíbenější formou trávení času s páníčkem. Snadno se přizpůsobí změnám prostředí, bez problémů si zvyknou na cestování autem.

Mainské mývalí kočky jsou spíše tichá zvířata, neobtěžují hlasitými projevy. Jejich mňoukání je velmi tiché a připomíná trylkování.

Mainské kočky jsou výjimečná zvířata s celou řadou skvělých vlastností. Zbožňují mazlení, jsou velmi hravé, ale také s oblibou lenoší na místech, kam dopadají sluneční paprsky. Jejich téměř psí připoutanost k člověku jim dodává na půvabu. Pro své nesčetné přednosti patří k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům.